Opylování a výsevy nejen mexických tučnic

Autor: Karol Gazdík, 1. októbra 2012, 0:28

Autor: Bc. Radek Kastner

Rodů i druhů masožravých rostlin je velké množství. Mnohé z nich není v dnešní době problém získat, mnohé druhy si dokonce můžeme „vyrobit“ sami. Až na výjimky to nemusí být vždy příliš velký problém. Stačí mít k dispozici kvetoucí rostliny, nějaké ty nástroje, trošku trpělivosti, trošku odvahy a hlavně špetku nadšení. Šikovnost vypilujete postupným zkoušením. Tak jsem se i já přes relativně jednodušší opylování špirlic (díky velikosti květů, přístupnosti pylu a blizen) dostal k další skupině rostlin, které pěstuji ve větším množství. Je to zajímavá skupina mexických tučnic.

(Pinguicula "ANPA" a Pinguicula "Tina")

Naprostá většina tučnic je cizosprašná, což znamená, že k jejich opylování potřebujete dvě nepříbuzné rostliny. Samosprašná je ale např. evropská Pinguicula lusitanica a pravděpodobně i jiné tučnice - letničky z okruhu mexických a středoamerických tučnic, a to např. P. crenatiloba, P. lilacina, P. sharpii nebo P. takakii. Pokud nemáte nepříbuzné rostliny, které vám kvetou ve stejnou dobu, ani tak ještě nemusíte věšet hlavu. Mám vyzkoušeno, že je možno některé druhy tučnic opylovat vlastním pylem, např. P. emarginata nebo P. albida (kubánská tučnice), ale je jich daleko větší množství. Nebojte se experimentovat, a pokud vám nějaká rostlina kvete, prostě její opylování vyzkoušejte. Nemůže se stát nic horšího než to, že se tato akce nezdaří a vy se postupným zkoušením můžete dostat až k tomu, že budete mít velmi dobrý přehled o rostlinách, které lze opylovat vlastním pylem a které nikoliv. Touto cestou také postupně zjistíte, že mnohdy semena nevzniknou vůbec, někdy jsou neklíčivá nebo mají malou klíčivost, ale některé rostliny vám poskytnou dostatek klíčivých semen. Myslete však na to, že opylováním příbuzných rostlin postupně dochází k degenerování genofondu a rostliny pocházející z těchto semen, mohou být někdy méně odolné nebo hůře se vyvíjející. Radost z experimentování vám to určitě nevezme.

(Pinguicula albida a Pinguicula emarginata)

Jinak však není problém rostliny úspěšně opylovat, ideální je to buď velmi malým štětečkem (A), párátkem (B), tuhou do pentilky (C), ta má výhodu tmavého povrchu a tak je na něm vidět, zda se vám pyl podařilo nabrat, povrch je však velmi hladký a pyl na něm mnohdy tak dobře nedrží, nebo dalším osvědčeným způsobem - pomocí tenkých a špičatých listů tillandsií (D). První dva způsoby jsou vhodné pro větší květy, druhé dva pro menší.

Květy některých tučnic jsou dostatečně veliké a jdou opylovat bez závažných problémů (P. ibarrae, P. hemiepiphytica, P. agnata, P. moranensis atd.), jiné květy jsou menší a tedy i manipulace při opylování a použití "nástrojů" na umělé opylování je složitější. Může totiž dojít k poškození samotného květu (P. emarginata, P. gracilis, P. rotundiflora atd.). Přesto není potřeba se až tolik bát vyzkoušet opylování. Zvolte si jen nástroj přiměřené velikosti. Květy jsou relativně hodně pružné a pevné a mnohdy vydrží daleko brutálnější manipulaci, než jste si na počátku možná mysleli. K výše uvedenému, až na výjimky popsané na počátku příspěvku, to chce ještě jednu drobnou maličkost, a to aby kvetly dvě různé rostliny nebo různé druhy ve stejném období. Pokud však máte tučnic více a jsou již dospělé, nebývá to u většiny druhů problém, protože tučnice kvetou rády a ochotně, některé celoročně, jiné jen z letních, nebo zimních růžic. Přesto vám pravděpodobně po většinu roku pokvetou minimálně dva různé druhy najednou.

(Rez kvetom, poukázané na bliznu)

Tyčinky s prašníky jsou uschovány za pestíkem, respektive pružnou, zástěrovitou bliznou. To znamená, že je nutno dostat se nástrojem, kterým opylování provádíte, až do oblasti, kde je pyl umístěn. Zasunout nástroj do nitra květu, zpětným pohybem odhrnout bliznu, rozmačkat prašníky, nabrat z nich pyl, nástroj vytáhnout a pyl opětovným dopředným pohybem umístit na citlivou část blizny. V pozdějším stupni zralosti se mnohdy pyl samovolně uvolňuje a vypadává na spodní střední část květu, bohužel však nemám vyzkoušeno, jak dlouhá je jeho schopnost opylovat – tedy kdy přesně dozrává a jak dlouho je schopen rostlinu opylovat, být aktivní. V přírodě funguje mechanismus pružné blizny jako jakási antikoncepce – zábrana proti opylování vlastním pylem, protože ve chvíli, kdy je pyl opylovačem (nebo nástrojem) nabrán z prašníků a opylovač sám či jeho sosák se dostávají z nitra květu ven, blizna se ohrne s směrem nahoru a tím se zabraňuje samoopylení.

Obdobným způsobem potom musíte přenést nabraný pyl do vámi vybraného květu, ať už stejného druhu tučnice, nebo druhu jiného. Tučnice se totiž velice ochotně kříží, a tak není problém zahrát si doma na botaniky a pokusit se vykřížit si nového jedince, nebo si dokonce později nechat zaregistrovat takovou rostlinu jako kultivar a zařadit se tak po bok takovým pěstitelům, jako je například Miloslav Studnička a jeho Pinguicula ´Hanka´ (P. zecheri x rotundiflora) nebo třeba Jan Flísek a Kamil Pásek a jejich Pinguicula ´Aphrodite´ (P. agnata ´scented flower´ x moctezumae). Kříženci tučnic se mezi sebou dále kříží velice špatně, většina jich je totiž sterilních a nejsou schopny dalšího opylení. Není je však problém množit vegetativně.

Poté, co se vám podaří rostliny vzájemně opylovat, je vhodné si květní stvoly, květináče označit tak, abyste věděli, které rostliny jste vlastně zkřížili. Jako první se uvádí rostlina mateřská = příjemce pylu, jako druhá se potom uvádí rostlina otcovská = dárce pylu (viz např. P. zecheri (přijemce pylu) x rotundiflora (dárce pylu). Semena dozrávají několik málo týdnů. To, že se opylování zdařilo, se nejlépe pozná na odkvetlém květním stvolu, který nezačne vláčnět a svěšovat se k substrátu, ale zůstane se tyčit nad rostlinou. Postupně se na něm začne vyvíjet semeník, většinou kulovitého tvaru. Semeník se také postupně vztyčuje do kolmé polohy, ocitne se tak na vrcholu květního stvolu. To, že jsou semena zralá, se pozná i podle barvy semeníku, která je tmavě hnědá až černá. Semeník potom pukne od svého vztyčeného vrcholu směrem dolů a semena se z něj začnou samovolně sypat. Na toto období je potřeba dát si pozor, abyste náhodou např. kvůli větru, průvanu atd. o semena nepřišli. Můžete také semeník uzavřít třeba do malého igelitového sáčku (pozor na vlhkost a plíseň!) a tím si zabezpečíte jejich uchování, nebo v závěrečné fázi můžete květní stvol ustřihnout a semeník nechat „dojít“ na bezpečném místě podobně, jak obchodníci nechávají dozrávat banány a jiné ovoce.

(semeník a semená v porovnaní so zápalkou)

Mexické tučnice mají tu výhodu, že se jejich semena nemusí stratifikovat a mohou se hned vysévat, na rozdíl od většiny tučnic temperátních, kterým výrazně prospívá chladová stratifikace a výsevy v pozdním zimním nebo časném jarním období.
Po sklizni semena ihned vysévám do malých umělohmotných, uzavíratelných krabiček (takových, jaké se používají třeba v obchodech na saláty), a to na povrch substrátu, který je tvořen směsí rašeliny, písku a perlitu. Je to v podstatě totožný substrát, jaký používám i do květináčů s tučnicemi, jen nepřidávám vápencovou složku. Substrát i semena důkladně porosím/postříkám rozprašovačem tak, aby byl substrát dostatečně vlhký, nikoliv však přemokřený, krabičky uzavřu a umisťuji na východní parapet, v příznivém období ca od dubna rovnou ven, kde jsou vystaveny dopoledne i přímému slunečnímu svitu. Díky tomu, že jsou krabičky uzavřené a na slunci se zahřívají, je uvnitř dostatečná vlhkost, teplota a zároveň zajištěn koloběh vody díky dennímu odpařování a večernímu ochlazování a srážení. Tak jsou zajištěny i výrazné teplotní výkyvy mezi dnem a nocí a tato praxe se mi celkem osvědčila.

(Výsevy a semenáče)

Semena klíčí v rozmezí jednoho až několika týdnů a i podle rychlosti klíčení, podle počtu sklizených, nebo vyklíčených semen se pozná, jak kvalitní semena se podařilo "vyrobit". Předurčuje to částečně i vitalitu budoucích rostlin. Počet semen ale může být dán také tím, jak úspěšné opylování bylo. Někdy je totiž problém nabrat dostatek pylu a dobře ho přenést. Je to ale jen o cviku a sem tam o štěstí.

Nezapomeňte si dobře označit i krabičky nebo květináče do kterých semena vyséváte (na krabičku minimálně vyznačit druh a datum výsevu – případně označovat čísly, ostatní informace, pokud samozřejmě chcete sledovat blíže, si můžete poznačit třeba v počítači – kolik semen, datum výsevu, datum vyklíčení, celkový počet vyklíčených semen a pod.). Dobrá evidence a pořádek je základem každé správné sbírky. Navíc vám tyto informace mohou pomoci při vašich dalších pokusech, kdy budete kráčet ve šlépějích Mičurina a jeho následovníků, byť možná někteří z vás budou po určité době zralí spíše pro psychoanalýzu! Dobrá evidence má samozřejmě ještě další význam, protože různých „no name“ kříženců se na trhu a mezi pěstiteli pohybuje velké množství. Nepřispívejme společně k tomu, aby se tento chaos zvětšoval.